Syndrom přeživších holocaust prý lidi nespojuje. Situace se ale často mění u další generace, kde už vše tolik nepřekrývá sebeobviňování a osobní zkušenost. Francouzský fotograf Alain Keler se nestihnul vyptat své přeživší matky na osud její rodiny zavražděné v Osvětimi. Když zemřela, začal fotit pronásledované menšiny současnosti, až se dostal k evropským Romům. Po více než desetiletém ježdění za nejchudšími Romy po celém kontinentu společně s hvězdou evropského komiksu Emmanuelem Guibertem (mj. trilogieFotograf) a jeho spolupracovníkem Frédéricem Lemercierem vytvořil knihu, která vyšla v českém překladu jako Zprávy od Alaina.
V předmluvě Keler upozorňuje, že nejde o souvislé vyprávění ani reportážní komiks, ale o zachycení okamžiků, jež mají poskládat i jeho vlastní příběh. Příběh muže, který se na cestě Evropou ve staré škodovce po tátovi snaží uchopit pocit nechtěných – dnes Romů, v případě jeho matky Židů. Protože se vydal do romských slumů a baráků rozesetých od Srbska přes Česko až po Itálii, kde jsou lidí zvenčí přesyceni, ne vždy se mu podařilo zmáčknout spoušť fotoaparátu. Navíc se často (vědomě i nevědomě) proměnil z pozorovatele v aktéra dění. Právě tyto vizuální mezery za něj doplnil Guibert; koloroval a graficky působivý celek z nich pak vytvořil Lemercier.
Na první pohled skládačka černobílých fotografií, barevných ilustrací, písmen v bublinách i souvislého textu funguje, ale po hlubším začtení se rozpadá. Komiks lavíruje mezi osobní výpovědí muže středního věku hledajícího sebe sama a snahou vykreslit situaci chudých Romů tak, aby pohnula společností. Keler si vybírá náročné lokace i situace jako pogrom na Romy v Kosovu či žhářský útok v českém Vítkově; pro každou má vyhrazeno od dvou do osmi stránek. Daří se mu zachytit dojmy, které mohou nezasvěcenými čtenáři emočně pohnout, ale chybí kontext pro přemýšlení o příčinách sociálního vyloučení. Svou osobní misi tím ovšem Keler vyřeší: z vyhořelého muže se stane aktivista romské neziskovky.
Autorka je spolupracovnicí Respektu.