Rádio
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Jak soubor Kesaj Čhave vznikl?
“Kesaj Čhave byla zpočátku iniciativa, která měla za cíl doučovat romské děti v Kežmarku. V tomto městě jsme tehdy žili. Začali jsme tedy doučováním, záhy jsme si ale všimli, že je třeba najít nějaké styčné body, společnou vášeň, abychom děti nadchli. A hudba se nám od začátku zdála být tím nejlepším. A tak jsme začali a pokračujeme v tom dosud.”
Děti se díky vám podívají i do světa. Kde všude jste letos byli? A odkud vlastně děti účinkující v souboru pocházejí?
“Děti jsou z podtatranského regionu, z oblasti okolo Kežmarku a Popradu. Pocházejí z převážné většiny z romských osad, z romských lokalit. Za dobu existence souboru máme za sebou více než 60 zahraničních zájezdů. V současnosti to znamená pět až šest výjezdů do roka, v tom máme velké štěstí.
Nebudu vyjmenovávat všechna místa, kde jsme byli. Mohu ale zmínit několik cest za posledních pár týdnů: Před třemi týdny jsme byli v belgickém Bruselu na festivalu Balkan Trafik s Goranem Bregovićem. Dnes se vracíme z Paříže, kde jsme uváděli spolu s pařížským divadelním souborem premiéru koprodukce divadelně–hudební hry Cikánská epopej. Uvedení bylo v rámci jednoho projektu přímo ve spolupráci s pařížskou radnicí. Kromě toho se vždy samozřejmě snažíme účinkovat i pro romskou populaci.
Jak je známo, na Západě je opravdu hodně romských migrantů z Balkánu, kteří žijí ve velmi těžkých podmínkách, často v ilegalitě. Snažíme se tedy zajet i k nim a přivézt jim, alespoň v to doufáme, určitou formu naděje. Za ty roky, co takto působíme, vidíme, že se ta naděje občas uchytí a že do jisté míry pozitivně působí. Máme ve svých řadách také děti a mladé lidi, kteří jsou z Rumunska a díky Kesaj Čhave se nasměrovali na rozumnější cestu.”
O souboru Kesaj Čhave vznikl celovečerní dokument Jenica&Perla, který zaznamenává příběh přátelství dvou dívek: Jenica je rumunská Romka žijící v Paříží, Perla pak slovenská Romka žijící na východě země v jedné z osad. Dokument měl premiéru na letošním ročníku festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. O vzniku filmu jsem hovořila s jeho autorkou a režisérkou Rozálií Kohoutovou:
Vy jste vystudovaná dokumentaristka a romistka. Nemá tedy asi cenu se Vás ptát, proč jste zvolila jako hlavní téma filmu romský příběh. Proč jste ale zvolila právě tento příběh?
“Když jsem byla ve čtvrtém ročníku na FAMU, rozhodla jsem se, že pojedu studovat do Paříže v rámci programu Erasmus. Už předtím jsem natočila dva filmy s romskou tematikou v rámci studia na FAMU. To téma mě stále zajímalo. Začala jsem tedy v Paříži spolupracovat s jednou neziskovou organizací. Olivier, kamarád z té organizace, mi jednou řekl: 'Hele, přijedou sem děcka z tanečního souboru. Oni jsou tam odněkud od vás, z východní Evropy.'
Ukázalo se, že jsou z východního Slovenska. Jela jsem tehdy za nimi na nějaké jejich vystoupení. Velmi mě zaujalo. I díky organizaci, se kterou jsem spolupracovala, jsem se začínala dozvídat trochu víc o situaci rumunských Romů v Paříži. Hodně mě zaujalo, že Ivan Akimov tím souborem Kesaj Čhave dokáže ta děcka propojit. A v okamžiku, kdy propojí slovenské Romy s Romy z Rumunska, začnou se bavit nějakou romštinou, která je univerzální. A funguje to. Romská kultura, respektive písničky z východního Slovenska, znají i rumunští Romové, kteří žijí v Paříži.”
Ústřední postavou soboru Kesaj Čhave je Ivan Akimov. Nemohl tedy chybět ani ve filmu Jenica&Perla. Což potvrzuje i Vladimír Lhoták, producent dokumentu:
“Myslím si, že je důležité, že film zmiňuje jako centrální postavu Ivana Akimova, díky kterému se obě děvčata, Jenica a Perla, znají. Sám o sobě je to ale člověk, který dělá pro romskou komunitu na Slovensku strašně moc práce. On i jeho žena Helena Akimova. Film je také trochu o práci Kesaj Čhave, což je víc než jen taneční soubor. Bylo pro nás prostě důležité zachytit Ivana a jeho práci.”
Více
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Návštěvníci Brněnské muzejní noci 2015 se letos opět mohou přijít podívat také do Muzea romské kultury, které připravilo bohatý program. Hlavním „tahákem“ je nyní vystoupení hudební skupiny Kesaj čhave před muzejní budovou. Těšit se na ní můžete vsobotu 16. května od 18 hodin.
Kesaj čhave je taneční a pěvecký soubor složený z dětí a mladých lidí z osad na východním Slovensku. Se svým vystoupením cestují po celé Evropě a jedna ze zastávek bude právě v brněnském Muzeu romské kultury. Více než třicetičlenný soubor své umění předvede již od 18:30 hod.
Na své si přijdou i zájemci o historii a výtvarné umění. Přístupná bude expozice „Příběh Romů“, která představí dějiny Romů od počátků ve starověké Indii, až po současnost. K prohlídce bude poskytnutý odborný výklad. Návštěvníci si mohou prohlédnout originální exponáty, které jsou doplněné audiovizuálními prvky a dioramaty (imitace skutečného prostředí v životní velikosti). Podobně bude ke zhlédnutí také výstava komiksů a fotografií o příbězích skupiny Kesaj čhave.
Je připraven i program pro děti. Zaměstnanec muzea Radek Žák upřesňuje: „Kreativní a tvůrčí práci považujeme za důležitou. Proto jsme připravili tvůrčí dílnu, kde si děti budou moci vytvořit vlastní komiks. Začne se jednoduchými tahy a kresbami, a poté vybarvováním obrázků. Děti si takto nakreslí barevný komiks, kterému dají vlastní příběh“.
Po celou dobu budou návštěvníci doprovázeni průvodci v romských oděvech, budou moci ochutnat tradiční romské pokrmy a prohlédnout si, jak se pletou koše – tradiční řemeslo Romů.
Muzeum romské kultury sídlí na adrese Bratislavská 67 a návštěvníci se k němu dostanou zvláštní linkou v rámci Brněnské muzejní noci.
PROGRAM BRNĚNSKÉ MUZEJNÍ NOCI V MUZEU ROMSKÉ KULTURY:
18:00 – 18:30 Zahájení – průvod souboru Kesaj čhave ulicí Hvězdová a zpět k muzeu
18:30 – 19:15 Pěvecké a taneční vystoupení souboru Kesaj čhave na pódiu před muzeem
19:30 – 20:30 Prohlídka stálé expozice Příběh Romů s odborným komentářem
20:30 – 21:30 Pěvecké a taneční vystoupení souboru Kesaj čhave na pódiu před muzeem
22:00 – 23:00 Prohlídka stálé expozice Příběh Romů s odborným komentářem
18:00 – 22:00 Předvádění tradičního romského řemesla – výroba z proutí
18:00 – 20:00 Výtvarná dílna pro děti s tvorbou komiksu
Ve čtvrtek 16. dubna 2015 v 16 hodin bude v Muzeu romské kultury vernisáží zahájen výstavní projekt komiksů a fotografií z dílny francouzských autorů „Kesaj čhave - příběh dětí víly Kesaj“.
Hlavní část představuje výstava „Bohatství Romů“ shromažďující úryvky z dokumentárního komiksu, na kterém pracuje Johann La Berre, ilustrátor z francouzského Rennes. Komiks vypráví příběhy členů hudebního a tanečního souboru „Kesaj čhave“, složeného z dětí a mladých lidí pocházejících z osad na východním Slovensku.
Součástí výstavního celku je dále fotografická výstava Jeana-Michela Delage „Kesaj čhave, zázrak dětí víly Kesaj“ o výše zmíněném souboru a „Naše cesty za Romy“ manželů Marie-José a Claudie Carretových. Autoři již třicet let tvoří reportážní fotografie zachycující momenty ze života Romů z celé Evropy.
Kurátor výstavy Martin Chlup k výstavě podotknul: „Výstava zajímavým způsobem spojuje řadu uměleckých druhů – komiks, hudbu, tanec, fotografii, či film, stejně jako vytváří most mezi naší republikou, Francií a Slovenskem“.
Výstavní projekt vzniknul za podpory města Brna, města Rennes a Francouzského institutu v rámci oslav 50. výročí spolupráce Brna a Rennes. Je součástí festivalu Bonjour Brno a bude trvat do 13. 9.
Na vernisáži vystoupí děti ze zmíněného tanečního souboru Kesaj čhave, které předvedou své taneční a pěvecké umění.
Muzeum romské kultury pro Vás připravuje novou výstavu, Kesaj čhave - příběh dětí víly Kesaj. Bude se jednat o výstavu komiksů a fotografií z dílny francouzských autorů o dětech z romského hudebního souboru Kesaj čhave. Budete si moci prohlédnout barevné komiksy, ale i černobílé dokumentární fotografie.
Pokud máte rádi výstavy, které vyprávějí příběhy, přijďte na vernisáž dne 16. dubna 2015 v 16.00 hodin. Vystoupí na ní zmíněný soubor Kesaj čhave, můžete se tedy těšit na skvělý kulturní zážitek!
Výstavu budete moci navštívit v období od 17. dubna do 13. září 2015.
V rámci festivalu Khamoro u nás příští týden vystoupí soubor Kesaj čhave, který přijede ze Slovenska a Vy jste ten, který se jim snaží pomáhat, který je i doprovodí. Jak jste s nimi začal spolupracovat a jaká je vůbec spolupráce se slovenskými Romy?
"Ten soubor se jmenuje Kesaj čhave, neboli Děti Kesaj. Kesaj je z pohádek dobrá romská víla, která dává dobro a chce také dobro zpátky. Soubor vznikl před šesti lety. Má asi dvacet členů a pod vedením profesionálních hudebníků, to je především Ivan Akimo, balalajka a kytara a dvou kytaristů a lavutáry, to je hráč na housle romsky. Hrají a zpívají už, dá se říci, po celé Evropě. Měli velký úspěch ve Francii. Tentokrát po prvé vystoupí v Praze. Ve středu ve Slovenském institutu, na Slovenském dni slovenských Romů a potom dvakrát v Roxy a ve velkém sále Lucerny 27. května. K tomuto souboru mám dost blízký vztah, protože znám z blízka pár lidí, kteří ho vedou, máme blízký vztah a také děti, kteří v něm hrají. Jsou to všichni vynikající hudebníci. Hrají, zpívají, tančí zcela spontánně, bez jakýchkoliv příprav. Je to výraz autentický a musím říci, že mě také inspirují. Rád bych v tom i něco podnikl dál, dělám to rád. Zprostředkoval jsem jim koncert na festivalu Khamoro a budu pro ně pracovat i dále."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
Co znamená název skupiny Kesaj čhave?
"Tento název sám vypovídá o podstatě skupiny. Kesaj je pohádková bytost, dobrá romská víla, která říká, že ten, kdo chce lásku dostat, musí ji sám umět dát ostatním. Čhave, to je romsky děti, takže to jsou děti, které se kolem této myšlenky našly."
A jak vy jste se navzájem našli?
"Našli jsme se v Kežmarku asi před pěti lety na podnět naší švagrové Hanky Koptové, která byla zakladatelkou divadla Romathan a také romských novin Romano nevo ľil a jednoho dne přišla do Kežmarku a říkala, aby jsme s ní založily takovýto kroužek. Nevěřil jsem, že by se takové děti z ulice dokázaly pro něco jen tak nadchnout. Naštěstí jsem se velmi mýlil; chytily se toho a samy jsou hnací silou této skupiny."
Sv. František z Assisy kdysi řekl: "Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme". Tuto zkušenost potvrzuje také Ivan Akimov.
"Pochopitelně, že mi do toho vkládáme velmi mnoho, ale myslím si, že dostáváme mnohem víc, než dáváme, i když to zní jako fráze, je to tak. Je to nesmírné štěstí být v této době s lidmi, kteří jsou úplně zapálení, nadšení, kteří si ani neuvědomují, jak krásně žijí v porovnání s těžkými, někdy až hroznými podmínkami, ve kterých vyrůstají."
Řekl jste "děti ulice". Myslíte, že jejich působení ve skupině jim nějak pomohlo, třeba psychicky, sociálně?
"Tato pomoc je skloňovaná ze všech možných úhlů. Není to jen o tom, jak už jsem říkal, že my pomáháme jim. Kdybych neměl nesmírně dobrý pocit z toho, že jsem s nimi, tak bych tam nebyl. Je to každopádně vzájemná rovnost, respekt, jsme na stejné úrovni, je tam výměnná komunikace, oni dávají nám, my dáváme jim a spolupracujeme. A co se týče té psychiky, pochopitelně, že toho hodně viděly atd. To jsou takové prozaické věci, hygiena, mají možnost a důvod o sebe dbát. Jsou krásní a čistí, ukáznění a společenští, jsou to takové v uvozovkách 'hvězdy', protože mají důvod jimi být. Předtím takový důvod až tak neměli. Jinak co se týče citového a kulturního života, ten mají proti tomu prostředí, v kterém vyrůstají, velice bohatý.
Práce s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostřední ale také přináší pochybnosti a nejistoty.
"Když spolu pracujeme, občas si kladu s některými otázku, zda to má smysl z toho důvodu, že ujdeme kus cesty spolu, ale ne vždy se dá dokončit, co jsem začali. Téměř všechny tyto děti jsou z rodin, které jsou pod tíhou exekuce, které nevědí, kde budou za měsíc nebo dva bydlet, které nemají ustálenou budoucnost ani přítomnost. Vyrůstají v nejen sociálně znevýhodněném prostředí, ale i lidsky. Některé tyto rodiny jsou na katastrofální úrovni, je tam takové lavírování. My nemůžeme a ani bychom nechtěli je z jejich prostřední vzít. Ale docházíme k momentu, kdy je velký střet zájmů - přizpůsobit se něčemu novému nebo zůstat v tom, v čem žijí rodiče a ne vždy ti rodiče žijí v něčem hodném následování. I když ty rodiče neodsuzuji, ne každý si může v této společnosti vědět rady, zdaleka ne."
Získávají děti, které u vás zpívají a tančí, také nějaké hudební vzdělání? Chodí třeba do hudební školy nebo to spíš získávají u vás v souboru?
"Oni to už mají dané prostředím, ve kterém vyrůstají. To je prostředí bytostně závislé na hudbě, hudba je často jediné, co mají. Žijí s ní od kolíbky, takže určité vlohy mají. To zdaleka neznamená, že by byli všichni géniové, ale každopádně jsou citově otevřené, což není tak zlé. A pochopitelně my se snažíme jim dát nástroje, abychom se mohli prezentovat ve světe. Protože pro nás je jediná možnost, jak existovat, jezdit na zájezdy, prezentovat se před publikem. Tím jsme, jinak bychom nebyli."
Skupina Kesaj čhave vystupuje především v zahraničí.
"Máme opravdu výjimečné štěstí, nevím jestli to je tou romskou vílou, že nám pomáhá, ale byli jsme už nespočetněkrát za hranicemi, sjezdili jsme pořádný kus Evropy, hlavně Francii už máme úplně zmapovanou."
Stejně jako v minulých letech i letos stráví skupina Kesaj čhave převážnou část letních prázdnin na turné ve Francii, kam odjela 9. července a vrátí se 17. srpna. Ve Francii vystupuje na předních festivalech CIOFF, což je Mezinárodní konfederace organizátorů folklórních festivalů. Kromě toho vystupuje na dlouhé sérii koncertů v přímořských letoviscích při Atlantickém oceánu. Ale ani po návratu domů nebude zahálet.
"Po návratu domů máme rozběhnuté nějaké věci, ale máme už podepsané i smlouvy na rok 2007, takže příští léto budeme zase brázdit cesty."
V jakém nástrojovém obsazení vystupujete?
"Nástrojové obsazení je netypické. Jsou tam kytary, vlastně to, co je po ruce. Kytary, nějaký ten syntetizátor, z mé strany balalajka, na ní hraji. Nenárokujeme si držitelství nějakých tradic atd. Prostě využijeme, co máme po ruce. Tyto děti žijí svou kulturou a svým životem v romské komunitě. Žijí svým mateřským jazykem, takže, ať dělají cokoli, je to prosáknuté tou romštinou. A my jsme rádi a hrdí na to, že se tyto děti pozitivně realizují v romské kultuře, v romském světě, že jsou na to hrdí, bez jakékoli pejorativnosti, bez jakéhokoli předsudku žijí svoji romskou podstatu a je to v pohodě, není na tom nic špatného, nemají se za co stydět."
Balalajka není pro naší kulturu úplně typický nástroj. Jak jste k ní přišel?
"To je taková osobní historka, já jsem ruského původu a cestoval jsem křížem krážem po světě a hrál na balalajku."
Nahráli jste už také nějaká cd?
"Udělali jsme takové amatérské cd. Ale právě teď finišujeme další, díky programu USA PDCS (Partners for Democratic Change Slovakia) jsme dostali grant, abychom vydali naše cd. Takže během velmi krátké doby bude na trhu nebo alespoň na světě."
Zde si můžete příspěvek poslechnout: